Jako malý kluk jsem jezdil hrávat do Majdaleny U Třeboně fotbalové zápasy. Z té cesty mě vždy upoutal nádražní domek, takový klasický žlutý dům s valbovou střechou pokrytou bobrovkami. Ve střeše měl okna a na fasádě přidělané držení pro elektrické vedení. Kdykoliv jsem jel okolo, tak ze všech domů v Majdaleně (a že jich podél cesty je!) mě upoutal právě tento žlutý nádražní dům.

Když jsem v létě roku 2017 předával zemědělskou usedlost nadšeným kupujícím, ještě jsem netušil, jak brzy se s prodávajícím domu znova shledám. Prodej jeho domu jsem „zdědil“ po makléři a s prodávajícím se viděl pouze jednou. On vedl firmu v Praze a byl i dost zaneprázdněn a dům byl přeci jen dále od jeho bydliště.

Přijížděl jsem jednoho krásného letního dne k chatě s výhledem na lipenské jezero a s perfektně střiženým trávníkem. Vlastně, perfektně střiženo bylo úplně všechno; uměle vytvořený rybník, kamenné zídky, vyskládané základy domu kámen po kameni, zastřešený krb se sezením… Uspořádání vnitřního prostoru, to vše mělo svůj řád, z podlahy se dalo jíst, do komínku vyskládané utěrky koukaly skrz skleněnou výlohu skříně.